3 -ský
-ský, přípona jmen přídavných (řec. -ixoq, lat. -icus, -acus, něm. -isch). V této skupe- niné jest před ...

4 Vystoupiti
Vystoupiti, stup, il, en, ení; vystoup- nouti, pnul a pl, utí; vystupovati = vykro- čiti, vyjíti odněkud, ...

2 1. Pole
1. Pole, e, půlko, políčko, a, n., dříve polo (m. poljo, Schl.). Jg. Slova, skloňující se dle vzorce ...

4 Vůz
Vůz (zastr. vóz), gt. vozu, vozík, u, vo- zíček a vozček, zečku, m., v obec. mluvě vozejk, vozejček. ...

4 Trop-us
Trop-us, u, m., lat. -řec. = zástupka, jino- značné slovo (rčení), Rk., když některého slova neužíváme ...

5 Zvon
Zvon, u, zvonec, nce, zvonek, nku, zvo- neček, zvonček, ečku, m. Zvon od strslov. zvbn-ěti, čes. vzníti, ...

2 2. Před
2. Před, přede, předložka. Předložka před (opp. za) pojí se s akkusativem a instrumen- talem. —I. S ...

3 Svůj
Svůj (zastr. svoj), svá (svoje), své (svoje), skloňuje se podlé Můj, vz Můj. O sklonbě na mor. Zlínsku ...

5 Zlatý
Zlatý (zastr. zlat, a, o), zlatičký, zla- tinký, zlaťoučký, zlaťounký = ze zlata udělaný, von Gold, golden. ...

5 Žába
Žába, žabka, žabečka, žabička, žabinka, žaběnka, y, žabice, e, f.; na Mor. a Slov. žaba, der Frosch, ...

3 Slib
Slib (zastr. sliub, slub), u, m., obět Bohu učiněná, zaslíbení, das Gelübde, votum. V. S., dobrovolná, ...

4 Volati
Volati, prvý vzorec sloves V. třídy: vol-ám, -áš, -á, -áme, -áte, -ají; volej (-jme, -jte); volaje (íc); ...

6 Dřevo
Dřevo, lignum; dříví, ligna. Ž. wit. 1. 3., 148. 9. Dr-bvo z drůvo, dru. Mkl. aL. 5., Etym. 42. Strsl. ...

1 Kvantita
Kvantita, y, f., kolikosť, velikosť, Quan- tität, Menge, Grösse, Gewicht, Mass. — K., míra slabik, časomíra, ...

5 1. Zima
1. Zima, zimečka, y, f. (zejma ze zíma, cf. Zejma, Gb. Hl. 76.). Cf. Šrc. 131., Stč. Zmp. 523. V zímě ...

5 Buchnát
Buchnát, u, m. = buchanec. Slov. Do- stávajú po chrbáte b-ty. Dbš. Obyč. 143., Dbš. 81. pov. I. 79., ...

3 Strana, stránka, stránečka, y
Strana, stránka, stránečka, y, ť., ze str (stříti). Gb. Hl. 146. Staroslov. strana, regio: stra a to ...

6 Jiterní
Jiterní = jitřní, Morgen-. Ziak. Jíti. O časování vz Listy filolog. 1879. 52.-55., 1883. 113. Bž. ...

6 Jméno
Jméno == nazvání atd. Jménem soudu, im N. des Ger. J. tr. Hrůzy, jimž není jmen. Kká. K sl. j. 5. Učinil ...

1 Kůň
Kůň (dříve kóň), gt. koně, m., (krátí ů, vz ů). Starého akk. kůň = nom. užívá se podnes: sednouti na ...

1 Instrumental
Instrumental, u, m., sedmý pád ve sklo- ňování jmen. Instr. sg. 3. sklonění (Žena) měl v staroč. pravidelně ...

2 1. O
1. O je původu podružného, není totiž hláskou prvotní, jako: a, i a u, nýbrž lomenou, vznikloť zlomením ...

5 Země
Země, ě, zem, i, f., vz Hráze. Dle Brs. země lépe než zem. Země skloňuje se podlé Bůže, zem podlé Kosť. ...

5 Zub
Zub, u, zoubek, zúbek, bku, zoubeček, čku, m., zubisko, a, n., zubček, ečku, m., der Zahn. Na Hané pl.: ...

3 Složený
Složený; složen, a, o, zusammengelegt, zusammengesetzt. Složenýma rukama seděti. Jel. List s-ný se pečetí. ...

1 I. Dativ cíle
I. Dativ cíle. Původní význam dat. jest cíl, směr někam. Brt. Užívá se ho k vytčení předmětu, ku kterémuž, ...

3 Ruka
Ruka, y, f., strsl. rqka (manus), koř. rek, sr. prus. sen-rinka (colligit), lit. renku, rinku (lego). ...

4 Vydati
Vydati, vydám, 3. pl. vydají a vydadí (BR. 11. 78. a), vydej, vydaje (íc), al, án, ání, vydávati = ven ...

4 Táhnouti
Táhnouti, táhnouti, tíhnouti (zastr. He- knouti, těhnouti), -hnu, -hni, hna (ouc), hnul a hl, ut, utí, ...

1 Infinitiv
Infinitiv, u, m., způsob neurčitý (časo- slova). — a) Infinitiv jest jméno, přípona jeho -ti u přirovnání ...

3 Slovo, slůvko, slovko, slovíčko, slo- víčko, slovečko, slovénko
Slovo, slůvko, slovko, slovíčko, slo- víčko, slovečko, slovénko, a, n.; v pl. dříve také: slovesa. Rkk. ...

1 I
Samohláska i jest dle nastrojení mlu- videl ústních hláska podnebná; střed ja- zyka vztýči se k podnebí ...